Dodržuj řád večera
Pravidla, která platí u stolů, v jídelně i na schodech. Většina vznikla proto, že se jednou něco stalo.
Řád, který platí nahoře
Nezačínáme dřív, než krupiér řekne, že se začíná; karty rozdané předčasně se vracejí do balíčku a míchají znovu.
Žetony se neodnášejí od stolu ani ze sálu. Kdo odchází na přestávku, nechá je ležet a krupiér je přikryje plátnem.
Karty se drží nad stolem, aby bylo vidět, že s nimi nikdo nemíchá, a vracejí se krupiérovi po každém rozdání.
Při sporu rozhoduje krupiér, potom Luděk Kratochvíl. Hlasité hádky nikoho nepřesvědčí a stolu škodí.
Mobil patří do kapsy po celou dobu hry. Pokud čekáš důležitý hovor, řekni to krupiérovi předem.
Radit ostatním při hře se nesmí, ani šeptem; krupiér to pozná a hru zastaví, dokud se věc neurovná.
S otázkami počkej, až rozdání skončí; krupiér odpoví rád, jen ho nepřerušuj uprostřed tahu.
Kdo z turnaje vypadne, smí zůstat jako divák na lavici, ale nekomentuje cizí tahy a nechodí kolem stolů.
Výsledek se vyhlašuje po posledním rozdání. Co zapíše Luděk, platí a později se nemění.
Pokud se u stolu ocitneš v situaci, které nerozumíš, zvedni ruku. Krupiér přijde a rozdání zastaví, dokud nebude jasno.
Cizí žetony nech ležet i tehdy, když se skutálely na tvou stranu; sebere je krupiér.
Řád, který nikdo nepsal
Většina pravidel v domě vznikla sama, z toho, co se stalo. Telefon v kapse proto, že kdysi zazvonil při finále. Žetony v sále proto, že jeden host jich omylem odnesl hrst a hledali jsme ho týden. Jídlo v přízemí proto, že sukno talíř snese jen jednou. Nejsou to pravidla odněkud, jsou to pravidla odtud.
Pokud ti nějaké pravidlo přijde zbytečné, zeptej se. Luděk Kratochvíl ti vysvětlí, kdy a proč vzniklo, a pokud se ukáže, že důvod zmizel, pravidlo změníme. Takhle jsme zrušili zákaz čtení novin v jídelně a přidali zákaz opírání se o zrcadla. Řád žije s domem.
Většinu pravidel nikdo nehlídá; hosté je přejímají od sebe navzájem. Když se někdo spletne, krupiér řekne jednu větu a hraje se dál. Řád tu není kvůli trestům, ale kvůli klidu, v němž se dobře večeří i hraje.
Mnoho z toho, co dnes platí, vymysleli hosté. Zákaz opírání o zrcadla navrhla paní, která si jednou omylem otiskla dlaň do čerstvě vyleštěného skla. Pravidlo, že žetony nikdy neopouštějí sál, vzniklo po večeru, kdy jeden z nich skončil v kapse kabátu. Takové historky se u nás sbírají a čas od času je čteme nahlas.
Pravidla vyvěšujeme záměrně zřídka. Dům není škola a hosté nejsou žáci. Většinou stačí věta u dveří, pohled krupiéra nebo úsměv Hany. Pokud jde o větší věc, nechá Luděk pravidlo napsat křídou na tabuli, kde zůstane do konce večera, a pak ho smaže.
Řád, který platí všude jinde
Dovnitř se vstupuje od osmnácti let, do jídelny stejně jako do sálu, a Hana může u dveří požádat o doklad.
Jídlo patří do přízemí; v patře se podává jen čaj, káva a voda, vždy na tácku a vždy na boční stolek.
Na schodech se nepředbíhá, nehovoří nahlas a nezastavuje; schody jsou úzké a dlouhé.
Fotit můžeš jídlo, porcelán a prázdné sály. Lidi bez jejich dovolení ne, a oni zase nesmějí fotit tebe.
Zvířata do domu nevodíme, s výjimkou asistenčních psů, které přivítáme po domluvě telefonem.
Kdo ostatním překáží nebo zjevně nezvládá zachovat klid, dostane od Luďka jedno upozornění a podruhé bude požádán, aby dům opustil.
Odpadky házej do koše u dveří, porcelán odlož na tácek u pultu; úklid po sobě je zdvořilost vůči těm, kdo přijdou po tobě.
Stížnost nebo námět řekni Luďkovi na místě, případně napiš na e-mail domu; čteme všechno.
Kdo hrát nechce, nehraje. Nikoho nepřemlouváme, nikdo se nezlobí a večeře se dojídá u stejného stolu.
Kabáty i tašky odlož u vchodu na věšák nebo do skříňky; na schody a ke stolům je nenos.
Dotazy k řádu pokládej kdykoli, nejlépe Luďkovi; odpoví stručně a pokud pravidlo nedává smysl, změníme ho.